VÍTÁME VÁS
Včelařství U tří lip
Naše filozofie
S LÁSKOU K PŘÍRODĚ
Včelařství U tří lip
HISTORIE
VČELAŘSTVÍ VE SVĚTĚ
Včelařství má velmi dlouhou historii, téměř jako člověk samotný. Podle nálezů lze s určitostí říci,že včela medonosná zakončila svůj evoluční vývoj již před 25 miliony let. První záznamy o získávání medu jsou k nalezení ve španělské jeskyni Cauveas de la Arana. Přibližné stáří kresby je asi 15 tisíc let. Kresba znázorňuje speciální nástroje na získávání a na přepravu medu, dá se tedy již hovořit o vlastním včelařství. Nejstarší zmínky o medu nalezneme také na hliněných tabulkách Sumerů - záhadné, nejstarší známé civilizace.
První cílené chovy mají zřejmě prapůvod na Blízkém východě, kde se včely chovaly ve hliněných hrncích s odklopným víkem. Je jasné, že již v této době byl med pro člověka velmi důležitý. Rituální a lékařské využití medu pak rozvinuli staří Babyloňané a později Chetité, kteří měli stanovenou pevnou cenu za med, ale i tresty za krádeže úlů a ublížení včelám.
Další písemné zprávy o medu a také o včelích produktech pocházejí z Egypta, Číny, Indie, Řecka, Říma a také i z Bible, ze Starého zákona. Izraelští archeologové nedávno objevili třicet dochovaných včelích úlů vyrobených ze slámy a z hlíny. Jsou z období vlády krále Šalomouna (9. a 10. století př. n. l.), což dokazuje tehdejší rozvinutou produkci medu. Dá se usuzovat, že už tehdy měl med a včelí vosk vysokou hodnotu.
V antickém Řecku se chovem včel zabýval Aristoteles. Řekové všeobecně považovali med smíchaný s vínem za univerzální všelék. Ve středověku se včelaření dočkalo značného rozvoje za vlády Karla Velikého, který udělil včelařům značná privilegia.
Je nutno podotknout, že včely za celou historii včelaření, asi 7 až 8 tisíc let, nikdy nezdomácněly. Potravu si hledají samy a na člověku jsou prakticky nezávislé. Jediné, co včelař musí, je postarat se dobře o stav úlu, aby včely nepomrzly a nehladověly. Bez toho by se ovšem obešly, jen by člověku ulétly zpět do přírody, do jiných, lépe chráněných míst.
HISTORIE VČELAŘSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
První zmínky o včelaření na našem území pocházejí z 10. až 11. století a většinou se jedná o klášterní dokumenty. Český med byl v té době vyhlášený. V Praze se konaly medové trhy, kde byl náš med směňován se zahraniční solí v poměru 1:1. Včelaření v době středověku i raného novověku probíhalo dvěma způsoby. První byl takzvaný lesní chov (brtnictví) a převládal až do 16. století. Přirozeným příbytkem včel byly dutiny ve starých kmenech stromů v lesích. Tyto dutiny se nazývaly brti. Brti vyhledávali v lesích brtníci, vykrajovali z nich kusy zavíčkovaných medových plástů. Později vyřezávali části kmenů osazené včelami a odnášeli si je do blízkosti svých příbytků. Práce tak pro ně byla pohodlnější, med dostupnější. Brtníci měli významné místo ve společnosti. Byli to lidé zdatní, obratní, nebojácní, museli umět lézt po stromech, naučili se zacházet se včelami. Včely jim dávaly obživu i sladidlo. Druhým způsobem byl takzvaný domácí chov, který byl zbaven jakýchkoli poplatků a daní. Věnovali se mu včelníci, kteří svá včelstva chovali ve vydlabaných kmenech stromů (klátech) u svých příbytků. V té době bylo včelařství již právně ošetřeno a byly uznány za platné i tvrdé sankce za škodění včelám.
Dočasný úpadek včelařství nastává po třicetileté válce. První rozsáhlé podpory se dočkala Morava roku 1775, Čechy o rok později, v patentu Marie Terezie, který zbavoval včelaře všech poplatků. Vznikaly také první včelařské školy. Rozmach včelařství nastává v druhé polovině 19. století. Bylo ovlivněno rozvojem poznání jak sociálního, tak technického. Nastávaly revoluční změny v zemědělství i v technice. Objevují se nové typy úlů a byl vynalezen medomet.
Obecně se využívá hlavně přirozená činnost včel, která je nutná i pro jejich přežití, tj. sběr pylu a nektaru. Sběr pylu souvisí s opylováním rostlin a je dokázáno, že až 95% podílu na zajištění opylování hmyzosnubných rostlin mají včely. Zbývajících 5% zajišťuje ostatní hmyz. Dále se odhaduje, že každé včelstvo v období květu ovocných stromů uvolní pro sběr pylu kolem pěti tisíc jedinců.